Review: Ptačí zpěv

Autorka: Meagan Spooner
Přeložila: Zuzana Halamíčková
Série: Ptačí zpěv / 1.
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo / 2013

Linda Ainsleyová žije v posledním městě na světě, tam za zdí, na jediném bezpečném místě pro lidi. Kde nežijí zvířata ani rostliny, nic takového. Je to opravdu tak skvělé místo, jak jí každý už od malička vštěpoval do hlavy? Když jde ke kouzlobraní (proces, při které vám vezmou vaši magickou energii na posílení energetické zdi, která brání obyvatele před okolním světem), dozvídá se, že celý život žila ve lži. Je donucena k úprku za zeď, kde se pokouší vyrovnat se svým současným stavem a zároveň hledá Železný les, o kterém jí řekla tajemná žena. Na cestě se střetává se zkouškami, které prověří její odvahu, loajalitu, ale také i city.

Ptačí zpěv je kniha, která vás k sobě přitáhne nejen úchvatnou obálkou, ale také anotace zní velice poutavě, znám to dobře z vlastní zkušenosti. Po dlouhé době jsem se nechala napálit prvním dojmem, který mi říkal "kup si to a honem padej číst", protože obálka je asi jediná část knihy, které bych dala plných pět hvězdiček. Nechápejte to hned špatně, Ptačí zpěv nebyl zlý, jenom jsem od toho čekala trochu víc, něco jiného. Bohužel jsem na něm zpozorovala spoustu záporů.

Zdroj

Tak zaprvé, hlavní hrdinka. Z počátku mi přišla jako ufňukané dítě, které se neumí projevit nahlas, ale doma se vzteká do polštáře, že ji nevybrali ke kouzlobraní. Pak, když je konečně u něj a zjistí, o co architektům vlastně jde, skloní poslušně hlavu a ani se nepokouší vzdorovat až do doby, kdy dostane takřka "volnou cestu" k úniku. A za zdí je na tom úplně stejně, neumí se o sebe postarat a kdyby nebylo Zinky nebo Orena, Linda by byla v koncích, když se neumí ani sama najíst. I když je třeba brát v úvahu, že je ve světě poprvé v životě, pořád si myslím, že by hrdě mohla konkurovat Juliette z Roztříštěné. Rozhodně to není hrdinka, kterou bych kdovíjak zbožňovala.

Zdroj

U většiny dystopických knih je začátek knihy pozvolný, aby si čtenář mohl zvyknout na styl psaní a svět, ve kterém se spolu s hlavním hrdinou ocitnul. Ten se mi na Ptačím zpěvu líbil nejvíc. Byl takový nevinný a na rozjezd výborný, proto jsem doufala, že knížka pojede v podobném duchu. Kdyby to tak autorka udělala a rozvinula příběh na maximum, mohl být o dost lepší. Při čtení dystopií čtenář čeká na závěrečné rozuzlení (bitvu), ke které se od začátku schyluje. Tady tomu nebylo jinak. Od začátku jsem byla zvědavá na to, jak celý příběh dopadne a co je Linda vlastně zač. Kromě toho, že autorka shrnula konec do pár stránek, jsem byla dost zmatená, jako bych ho nějak nemohla vstřebat. Rozhodně se to dalo rozepsat o něco více.

Navzdory všemu neříkám, že to bylo špatné čtení. I když jsem často skřípala zuby (za což mohla hlavně přítomnost Lindy), jsem zvědavá, jestli se v pokračování dozvíme o něco více. Ptačí zpěv byla rozjezdová knížka, ten fakt mě hodně bil do očí. Ale právě proto si myslím, že Shadowlark (který u CooBoo snad také brzy vyjde) bude o něco lepší. Přeci jen už víme pár základních faktů, ke kterým jsme spolu s Lindou došli. Knížce dávám tři nemastné neslané hvězdičky, protože jsem od ní přeci jen čekala trochu víc. Spoustě z vás by se jistě líbila, ale na mě moc nezapůsobila.